Než podepíšeš jakoukoli smlouvu nebo pošleš peníze, ověř si, co ti bylo řečeno, pomocí druhé nezávislé konzultace. Najdi si člověka, který není nijak propojený s tím, kdo ti první finanční poradenství poskytl – jiná kancelář, jiný styl práce, ideálně někdo, kdo tě nezná a nemá motivaci ti potvrdit původní doporučení. Ptej se ho na stejné otázky jako předtím a sleduj, kde se odpovědi rozcházejí. Právě v rozporu se totiž skrývá nejvíc informací. stavební spoření na schůzku půjdeš, připrav si písemně tři až pět konkrétních bodů z původního návrhu: co přesně máš dělat, jaké jsou podmínky, jak dlouho to platí a co se stane, když změníš názor. Čím konkrétnější otázky položíš, tím méně prostoru zůstane na obecné fráze.
Během druhé schůzky nepředkládej jen závěr prvního poradce, ale popiš situaci neutrálně a nech druhého člověka, ať se zeptá sám. Všímej si, jestli ti klade doplňující otázky, nebo rovnou chrlí řešení. Ptej se na rizika, poplatky, výpovědní lhůty a alternativy, které první návrh nezmiňoval. Když ti druhý poradce řekne, že bez detailní analýzy nemůže nic potvrdit, je to dobrý signál – opatrnost je známkou odpovědnosti. Naopak rychlé „jo, to je dobré“ bez znalosti tvé situace ber jako varování. Zapisuj si, co ti kdo řekl, a porovnej to doma v klidu. Nenech se tlačit k rozhodnutí na místě, ať už z jakékoli strany.
Po obou schůzkách si sedni a napiš si, v čem se rady shodují a v čem liší. Shoda ti dává jistotu, rozpor ti říká, že je něco nedostatečně vysvětlené nebo že jeden z návrhů nesedí na tvou situaci. Pokud se rozcházejí zásadně, vyžádej si od obou písemné zdůvodnění a klidně si zajdi i na třetí názor – u větších rozhodnutí se to vyplatí. Dbej na to, aby druhý konzultant nebyl placený z produktu, který ti doporučuje, a aby ti dal vše černé na bílém. Ověřené finanční poradenství poznáš podle toho, že obstojí i při zpětném dotazování a nebojí se přiznat nejistotu. Teprve když rozumíš tomu, co podepisuješ, a dokážeš si návrh obhájit před někým dalším, má smysl udělat další krok.